| Poslední boj Cyrila Svobody |
|
Pondělí, 31. května 2010 - E15.cz Cyril Svoboda působí v politice od sametového převratu. Československá strana lidová vznikla v roce 1919 a měla poslance v každé sněmovně až do poslední květnové neděle roku 2010. Svoboda vystřídal řadu funkcí, dostal KDU-ČSL do Špidlovy vlády, ale v dějinách strany už navždy zůstane jako první předseda, který nepřivedl lidovce do sněmovny. Odcházející předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda je politicky mrtvý muž. Člověk, kterému se loni v červnu podařilo přesvědčit Moravu, že je nejlepším předsedou po čunkovské sebedestrukci, o tomtéž nepřesvědčil veřejnost a strana v letošních volbách propadla. Z Poslanecké sněmovny tak zmizela partaj, jejíž kořeny sahají do 19. století a jejíž nejslavnější předseda Jan Šrámek vedl i dvě exilové vlády v Londýně za nacistické okupace. Lidovci vždy oslovovali tradiční katolický venkov, u nějž se dědila politická příslušnost po přeslici, ale už se málo ví, že za nimi stála i vlivná katolická šlechta. Obojí dnes už neexistuje a KDU-ČSL musí hledat nová témata, aby úplně nezmizela z politického spektra. Několik procent vinařů, lesníků a hrstka katolických intelektuálů nebude pro návrat do sněmovny stačit. „Jsme na počátku zemětřesení, které si ani nedovedeme představit,“ znělo už krátce po volbách palácem Charitas. První obětí politického živlu se stal sám předseda. Kariérní politik Svoboda je přitom docela smolař. Vždy měl ty nejvyšší ambice, zastával i několik významných vládních funkcí, vyjednával přijetí Česka do Evropské unie, ale nikdy se mu nepodařilo dovést stranu k velkému úspěchu. Když se na počátku roku 2001 rodila s velkou slávou Čtyřkoalice, vydržel v jejím čele dva měsíce, než se mu rozsypala pod rukama. I kvůli neochotě vzít do stínové vlády Miroslava Kalouska, který Svobodu o dva roky později nečekaně hladce předstihl při volbě nového lídra strany. Svoboda zůstal v pozadí, a když Kalouska smetl hněv členské základny za ochotu jít do koalice s tichou podporou komunistů, postrčil svým vlivem kupředu Jiřího Čunka. Vsetínský populista stranu definitivně rozštěpil. „Tragicky jsme se rozdělili především při volbě prezidenta a častá výměna lídrů nám strašně uškodila,“ přemítá nad odlivem voličů místopředseda Senátu Petr Pithart. Chybou se ukázal i Svobodův nelogický útěk z pražské kandidátky na Královéhradecko ihned poté, co v hlavním městě rozjel kampaň proti praktikám pražského magistrátu. Na něm mohl získat politické body, ale osobní strach, že by se nedostal v Praze do sněmovny, se změnil v hořkou porážku celé strany. Svoboda rezignoval a poděkoval věrným voličům – jiní nezbyli. B e r e m e - l i totiž v potaz, že lidovci mají tradičně tři a půl procenta podpory tvrdého jádra, podařilo se přesvědčit necelé procento těch nerozhodnutých. „V Čechách jsme absolutně propadli a nezabrala ani Morava, jak jsme očekávali,“ říká pražský lidovec Marián Hošek. Před čtyřmi lety přitom překročili křesťanští demokraté pětiprocentní laťku ve čtyřech českých krajích a na Moravě soupeřili o třetí místo s komunisty. Letos prolomili pět procent kromě Moravy jen na Pardubicku díky místní popularitě bývalého krajského hejtmana Romana Línka. Jedna z nejstarších stran v České republice stojí na rozcestí. Nutně potřebuje vstříknout do žil optimismus v podobě úspěchu v podzimních komunálních volbách. Právě z komunálu totiž vzejde nová generace politiků, jež může zabránit odlivu členů ke knížecí konkurenci a hlavně vyvést křesťanskou politiku z politického suterénu. |
| < předchozí | další > |
|---|